Biřmování

Vstupem do křesťanské dospělosti je pro věřícího katolíka obřad biřmování. Má pro něj být posílením ve víře i závazkem k jejímu šíření a obhajobě.


Biskup podávající eucharistii

Co je biřmování 

Biřmování je lidovým pojmenováním slavnosti pomazání liturgickým olejem, křižmem, jehož prostřednictvím naplní věřícího Duch Svatý. Symbolizuje hlubší spojení s Kristem a vstup duchovní síly dodávající odvahu otevřeně vyznávat a obhajovat křesťanskou víru.

Christos (Kristovo jméno v řečtině) znamená „Pomazaný“ a i podle Bible byl Ježíš tím, jehož Duchem Svatým pomazal sám Bůh. Přijetí svátosti biřmování je proto důležitým krokem v řadě iniciačních obřadů (spolu s křtem a prvním svatým přijímáním) a jakýmsi zpečetěním života věřícího, jeho příslušnosti k církvi a spolupodílení se na šíření jejích hodnot. Olej je také znakem zdraví, očisty, hojnosti, radosti a vyzařující vitální síly.

V prvních stoletích našeho letopočtu, v dobách raného křesťanství, tvořilo pomazání součást téhož obřadu jako křest. Zvyk této „dvojsvátosti“ se zachoval ve východních křesťanských tradicích dodnes. Na západě došlo, hlavně z praktických důvodů, k postupnému oddělení biřmování od křtu. Formálním udělovatelem biřmování totiž v římskokatolické církvi není kněz (jako při křtu), ale biskup nebo jeho zmocněnec. Jelikož těch je řádově méně než kněžích, biřmování probíhá hromadně a v určeném čase. Vedle pomazaní jsou doprovodnými akty biřmování i vložení ruky biřmovance do ruky biskupa a modlitba.

Biskupem posvěcený olej křižmo tvoří směs olivového oleje a balzámu – olivový olej je symbolem čistého svědomí a balzám představuje lákavé aroma dobrého života ve víře. Křižmo biskup světí vždy na Zelený čtvrtek před Velikonocemi. Významem vložení ruky do ruky biskupa je zplnomocnění biřmovance bránit křesťanskou víru, šířit ji slovy i skutky, ale také odevzdání se do celoživotní služby Kristu. Součástí obřadního aktu jsou i kánonem předepsaná slova biskupa: „(Jméno), přijmi znak daru Ducha Svatého.“

Završením biřmování získává věřící prohloubení boží milosti, rozšíření a zvelebení darů ducha (poznání, moudrosti, síly, úcty k Bohu) a odvahu otevřeného vyznání. Také si vytváří silnější pouto s Kristem, hlubší sjednocení s církví a zpečeťuje pomyslnou smlouvu s oběma. Z těchto nově nabytých kvalit následně vyplývá pro křesťana i nová zodpovědnost za vedení příkladného života a hlásání víry.

Biskup čte z bible a v jedné ruce drží zlatý kalich


Průběh biřmování 

Biřmování zpravidla probíhá po biskupově kázání po slavení Eucharistie. V jeho úvodu dochází k hromadnému obnovení křestních slibů biřmovanců. Společným odpovídáním na biskupovy biřmovací otázky o podstatě víry se před celým shromážděním církevní obce veřejně vyjádří o svém vyznání. Následuje úvodní slovo biskupa o významu naplnění Duchem Svatým a společná modlitba. Potom biskup roztáhne nad biřmovanci natažené ruce a pomodlí se za ně. Toto mnohoznačné gesto naznačuje přivolání a sestoupení Ducha Svatého, ale vyjadřuje také, že Bůh drží nad biřmovanci ochrannou ruku a vysílá je do světa šířit víru.

Biřmovanci začnou v doprovodu biřmovacího kmotra po jednom přistupovat k biskupovi, pokud to situace dovoluje, může i biskup přistupovat k biřmovancům seřazeným vedle sebe. Prvním úkonem je vložení ruky biřmovance do ruky biskupa, po něm biskup palcem pravé ruky potře čelo biřmovance křižmem ve tvaru kříže. Následuje věta „(Jméno), přijmi znak daru Ducha svatého.“ A odpověď „Amen.“

Při obou aktech stojí za biřmovancem jeho biřmovací kmotr a položí mu ruku na rameno. Symbolikou tohoto gesta je vyjádření povzbuzení a podpory. Na závěr dá biskup biřmovanci pozdrav pokoje – objetí nebo dotyk rukou na tváře.

Svátost biřmování končí prosbami o posílení Duchem Svatým za biřmovance i celé společenství věřících.

Formální zápis o události, spolu se seznamem biřmovaných a jejich blízkých se provádí do knihy biřmovaných vedené církví.

Přijímání eucharistie


Příprava na biřmování 

Biřmování může absolvovat každý věřící, který prošel křtem a prvním svatým přijímáním. Měl by také být ve stavu posvěcující milosti – tedy ideálně být po zpovědi, v pokání a očištěn od hříchů. Dalšími podmínkami jsou aktivní participace na duchovním dění obce, účast na mších, svátečních ceremoniích a pastorační přípravě na biřmování.

Biřmovanec si musí zvolit své biřmovací jméno ze seznamu svatých a blahoslavených. Život a skutky vybrané postavy by měly k věřícímu promlouvat a být mu inspirací – tento biřmovací patron, či patronka mu budou vzorem na další duchovní cestě. Výběr by neměl podléhat módním trendům v popularitě standardních prvních jmen novorozenců, rozhodující by měly být spíše činy a morálka světce. Před definitivním rozhodnutím se doporučuje studium životopisu dané postavy.

Žádost o biřmování, důvody věřícího, proč chce biřmování podstoupit, detaily duchovní přípravy, nebo jméno biřmovacího patrona a vysvětlení jeho výběru bývají předmětem dopisu adresovaného přímo biskupovi. Ten posílá sám budoucí biřmovanec.

Nedílnou součástí biřmování je i biřmovací kmotr. Může se jím stát stejně muž i žena. Musí mít 16 let, být praktikujícím katolíkem se všemi třemi svátostmi, pokud je v manželském svazku, jeho manželství musí být uzavřeno před oltářem a nesmí být biologickým rodičem biřmovance. Biřmovacího kmotra si vybírá sám biřmovanec a doporučuje se, aby to byl zároveň jeho křestní kmotr.

Eucharistie


Oslava biřmování 

Biřmování v kostele je velmi oficiální událost a jako taková vyžaduje od všech zúčastněných odpovídající oděv. Oblečení na biřmování by mělo být formální – u mužů by mělo sestávat z košile, kravaty, saka a kalhot, u žen by biřmovací šaty neměly být výstřední, s hlubokým výstřihem, ani příliš krátkou sukní. Elegance by měla být prvořadá i u biřmovacích kmotrů a ostatních rodinných příslušníků.

Po obřadu je zvykem událost oslavit v kruhu rodiny a blízkých. Všechny pozvané je vhodné o místě a čase konání předem uvědomit prostřednictvím pozvánky zaslané poštou. Podle počtu hostů je možné oslavu uspořádat v rodinném prostředí nebo pronajatých prostorách. Na slavnostním stole by neměl chybět tematicky zdobený biřmovací dort – jméno biřmovance, datum události a křesťanské symboly jsou skvělými dekoračními náměty pro tento účel.

Biřmovací dary, kterými hosté obvykle obdarovávají čerstvě biřmovaného, a nyní už plnohodnotného člena církevního společenství, by měly reflektovat poslání obřadu a tím je posílení ve víře. Kniha o životě a odkazu biřmovacího patrona je skvělým příkladem takového daru. Zdroj inspirace, kterou mladý člověk v životě světce nachází tak bude mít po ruce vždy, když z něj bude potřebovat načerpat.

Otevřená bible 

Jinými vhodnými dary k biřmování jsou umělecká díla jako duchovně podnětné sochy, zarámované repliky slavných obrazů, či nahrávky religiózní klasické hudby. Pomůcky pro denní duchovní praxe biřmovanec jistě také ocení.

Šperky jsou tradičním zhmotněním duchovní symboliky a jejich nespornou výhodou je, že je věřící může nosit téměř stále u sebe. Křížek na náramku nebo řetízku darovaný a přijatý s čistým záměrem v srdci se časem dokáže stát zřídlem koncentrované duchovní síly. Duch Svatý bývá zobrazován jako holubice a tento motiv je při biřmování také mimořádně relevantní, například ve formě přívěsku z drahého kovu. Univerzální oblíbeným tématem je i anděl v různých podobách a materiálových provedeních. V úvahu připadá i symbol konkrétního biřmovacího patrona, pokud je znám – například pro svatého Františka je to lilie, pro svatého Petra klíče, pro svatého Benedikta havran a pro svatou Dorotu květiny.


IZ4744


IZ20386A


IZ19797