Znáte tyto svatební zvyky a tradice?

Láska je univerzální, ale svatební obřad probíhá všude jinak. Víte, proč nevěsta hází kytici, nosí závoj, nebo se v den svatby ukrývá před ženichem? Poznejte s námi zajímavé svatební zvyky z Česka a Slovenska i zbytku světa a případně se jimi nechte i inspirovat.

Tradice spojené se svatební ceremonií a doprovodnými společenskými událostmi dnes nepředstavují pevnou šablonu, podle které se musí svatba odvíjet. Neexistuje žádný jediný, či správný způsob, jak se vdát (nebo oženit). Znát bohatý repertoár různých zvyků z jiných kultur světa se však může hodit pro originální zpestření každého svatebního dne.

 

Něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého

Rýmy ve znění „Something old, something new, something borrowed, something blue, and a sixpence in her shoe.“ mají původ ve viktoriánské Anglii devatenáctého století a v překladu znamenají „Něco starého, něco nového, něco půjčeného, něco modrého, a šestipenci v botě“. Jejím účelem bylo poradit pověrčivé nevěstě, co si vzít na sebe, aby se ve svůj velký den vyhnula všemu zlému.

„Staré“ poskytovalo ochranu miminka, které mělo po svatbě přijít na svět a zároveň symbolizovalo stálost a kontinuitu institutu manželství. „Nové“ mělo navodit optimismus při vstupu do společné budoucnosti partnerů. „Půjčené“ přenášelo štěstí, radost a plodnost od nevěsty, která je už zažila. „Modré“ bylo znakem věrnosti a také odvracelo neštěstí a uhrančivé pohledy. „Šestipence v botě“ (v moderním podání se od ní upouští) zaručovala prosperitu a ochranu před případnými zlomyslnostmi neúspěšných nápadníků.

Příkladem tohoto svatebního zvyku byla královská svatba prince Williama a Kate Middleton. Kate zvolila krajku vyrobenou ruční metodou „Carrickmacross“ (staré), pár diamantových náušnic z dílny Robinson Pelham (nové), tiaru od Cartiera, původně patřící královně Matce (půjčené) a modrou stuhu vetkanou do rubové strany šatů.

Pokud vás tato svatební tradice oslovila, můžete vaši svatební vizáž obohatit o náušnice s opálem, náramek s modrým safírem, či náhrdelník s chalcedonem. Modrou však nemusíte, podobně jako Kate, vůbec vystavovat pohledům a obléci si v této barvě třeba i spodní prádlo. Žádné z těchto prvků se ani nemusí omezovat na šaty a obvyklé šperky. Jemně modrý lak na nehty, peříčko, stuha nebo kabelka budou stejně vhodné. Starší ozdobný kapesník, brož a medailon po babičce budou rovněž spolehlivými „ochránci“ mladé nevěsty.

 

Slovenské a české svatební tradice

Svatebních zvyků a tradic máme v Česku a na Slovensku nepočítaně. Pro každý temperament se něco najde a zařadit do programu svatby je lze nezávisle na sobě.

Správce hostiny (starejší) je ceremoniální funkce a osoba, která ji zastává (obvykle muž), má na starosti dohled nad průběhem svatebního harmonogramu, jakož i nad dodržováním dohodnutých tradic. Některé z nich může přímo řídit, případně převzít i různé jiné úkoly. Typickým artefaktem, kterým na sebe poutá pozornost, je ozembouch (lidový nástroj – hůl s rolničkami a zvonečky, kterou se bouchá o zem).

Odebírka (námluvy) je formálním projevem ze strany ženicha, kterým osloví rodinu nevěsty s žádostí o její ruku. Koná se v úvodních fázích svatebního dne. Po nevěstu přichází ženich do jejího domu v doprovodu starších mužů své rodiny. Námluvy zpravidla začne v regionu zavedenou frází, například „Přišli jsme po nevěstu“ a následuje, často humorné, vyjednávání o „ceně“ za její ruku.

Výkupné – cestou z domu nevěsty na místo konání obřadu postaví svobodní mládenci páru do cesty překážku a svatební průvod kvůli ní nemůže pokračovat. K odstranění překážky dojde až poté, co ženich zaplatí výkupné, nebo splní nějakou roli, na níž se celá společnost baví.

Výměna snubních prstenů je sice prastarý zvyk, ale svatební obřady se bez ní nemohou obejít. Tradičně se zásnubní prsten a snubní prsteny nosí na prsteníku levé ruky, kde se nachází Vena amoris - "žila lásky." V minulosti věřili, že tato žila spojuje srdce s prsteníčkem levé ruky, ale i přes popření její existence tento zvyk přetrval.
Tvar prstenu má také hlubokou symboliku, neboť kruh nemá začátek a konec, znázorňuje věčnost. Prázdný prostor prstenu se po výměně manželských slibů zaplní a představuje vstup do partnerského svazku a je důkazem lásky. Po přísaze novomanžele je součástí svatebního obřadu i požehnání snubních prstenů knězem.

Házení konfet, rýže a květových lupínků nastává po obřadu, ihned, jak novomanželé opustí kostel, nebo úřad. Hosté tímto způsobem dávají najevo radost ze šťastné události.

Vypouštění holubů, kteří mají za život pouze jednoho partnera, je současně přáním i příslibem věrnosti a lásky na celý život.

Přípitek na místě konání svatební hostiny přednáší po příchodu většinou otec nevěsty a jeho obsahem je, jak jinak, přání štěstí, lásky a brzkého potomstva.

Rozbití talíře následuje, dokud novomanželé ještě stojí. Jeden z nich dostane do ruky koště, druhý lopatku a společnými silami se pokoušejí rozbitý talíř ze země uklidit. Nejde jen o první zkoušku jejich vzájemné spolupráce, ale i náznak toho, jak se jim bude v manželství dařit. Střepy, jak známo, přinášejí štěstí a jejich hluk odhání zlé duchy.

Společné pojídání polévky představuje druhou možnost, kdy může pár veřejně předvést jejich souhru a kooperaci. Význam společného talíře je také v tom, že symbolizuje společné sdílení. Aby náhodou nedošlo k nehodě, používá se při této příležitosti i speciální velký bryndák.

Krájení svatebního dortu, aneb do třetice šance ukázat vzájemnou koordinaci. I jeho mottem je vůle pomáhat si navzájem a o vše se podělit. Kousky dortu se pak postupně rozdávají, nejprve nejbližší rodině a následně všem hostům.

První tanec patří jen novomanželům. Výběr písně, na kterou budou tančit, zůstává na nich a patří k těm nejpříjemnějším předsvatebním povinnostem. Ostatní hosté se postupně přidávají tak, že se střídají v tancování s nevěstou a ženichem. Opět, nejprve rodina a postupně ostatní.

Házení svatební kytice je pomyslným předáním štafety radostí i povinností nevěsty jedné z přítomných, stále svobodných, slečen. Ty se seřadí vedle sebe, nevěsta se k nim otočí zády a kytici hodí za sebe. Které mladé dámě skončí v rukou, ta se vdá jako další.

Svatební podvazek se stal oblíbeným doplňkem ve výbavě nevěsty. Nemívá praktickou roli, plní pouze estetickou funkci a během večera se stává i předmětem zábavy – vděčnou hrou je jeho snímání z nohy nevěsty, během kterého ženich nesmí použít ruce. Podvazek pak může hodit mezi svobodné mládence (podobně jako nevěsta kytici), nebo ho vydražit.

Únos nevěsty bývá předem dohodnutý a mužští členové svatební společnosti během něj „unesou“ nevěstu do blízkého baru, nebo jiného podniku. Ženich se je následně vydá hledat, a když je najde, musí všem únoscům zaplatit drink, aby mu nevěstu opět předali.

Čepčení nastává o půlnoci svatebního večera. Nevěsta oděná v kroji je usazena v centru pozornosti a postavena před otázku, zda si nechá raději „vínek snít, nebo hlávku stít“. Sejmutí dívčího věnce a jeho nahrazení čepcem dospělé vdané ženy se stává finálním zpečetěním nového manželství. Pokud nevěsta nemá k dispozici kroj, věneček může nahradit závoj.

 

Redový tanec (zvyk typický pouze pro Slovensko) následuje po čepčení a nabízí svatebním hostům možnost vykroutit už mladou paní v tanci. Probíhá pod dozorem správce hostiny, který v úvodu nejprve hosty seznámí s jeho pravidly. Aby si s nevěstou, převlečenou do šatů na redový tanec, mohli zatancovat, musí za to hosté, alespoň symbolicky, zaplatit. Jako odměnu si po odtancovaní zase odnesou kousek svatebního dortu nebo koláče. Tradičně redový tanec tančili s nevěstou muži i ženy, ale moderní varianta připouští i tanec dam s ženichem a pány s nevěstou.

Přenášení přes práh je primárně namířeno proti zlým duchům – ženich je tímto způsobem přelstí, aby si nevšimli, že si do domu přinesl manželku. Kromě toho jde o výraz jeho ochoty a schopnosti postarat se o svou vyvolenou.

Svatební tradice ze světa

Zajímavým a originálním doplňkem svatebního programu může být i zařazení nějakého svatebního zvyku ze světa.

Japonsko

San san kudo (doslovný překlad „tři- tři- devět- krát“) je formálně rituální pití saké ze tří společných šálků uložených vertikálně na sobě – ​​reprezentují nebesa, zemi a lidstvo. Ženich i nevěsta si z každého šálku upijí třikrát v malých doušcích, čímž zformují duchovní jednotu.

Německo

Německou alternativou předvádění společné souhry novomanželů v práci je řezání špalku dřeva velkou pilou se dvěma držadly. Aby tento naoko snadný úkol rychle zvládli, musí prokázat vysokou míru sladění vzájemných pohybů.

Jižní Korea

Na projev svého záměru vytrvat se svou nastávající manželkou v monogamním vztahu, daruje korejský ženich matce nevěsty husu. Stejně jako zmínění holuby, i husy jsou známé tím, že partnery v životě nemění.

Francie

Croquembouche je delikátním důkazem, že Francouzi nezůstávají ani při svatebním menu nic dlužni své pověsti kulinářské velmoci. Vysoká věž, poskládaná z kuliček z odpalovaného těsta, plněných lahodným krémem a obalených v sladké polevě, je ukázkou vrcholného cukrářského mistrovství. Tento dezert na francouzských svatbách nahrazuje dort.

Indie

Tradiční indická svatba se neobejde bez sofistikovaného zkrášlení rukou a nohou nevěsty technikou (dočasného) tetování henna. K tomu dochází v předsvatební večer, během ceremonie známé jako Mehndi. Profesionální umělci nezdobí jen nevěstu, ale i jiné ženy v rodině. Složité vzory znázorňují radost ze života, oslavují jeho krásu, symbolizují duchovní probuzení a obětní dary božstvům. Celý večer doprovází živá hudba.