Víte, co se skrývá za populárním symbolem ochrany „Evil eye“ a Fátiminou rukou?

Zhmotněním fascinující spleti faktů, pověr a legend o uhrančivém pohledu se staly talismany, jejichž dominantou je kobaltově modré oko. Víte, co představuje?

Přívěsky ve tvaru dlaně, s pozornost poutajícím okem vsazeným uprostřed, najdete v nabídce bazarů blízkého východu i renomovaných světových obchodních domů. Jejich popularita by vás ale neměla zmást – nejde o žádný módní výstřelek. Talisman zvaný Hamsa, Fátimina ruka, nebo Ruka Marie se pyšní historií dlouhou jako lidstvo samo.

Základ tvoří oko, vyskytující se, napříč kulturami i kontinenty, na podobných amuletech už po tisíciletí. Není divu, že se původ a význam tohoto symbolu (označovaného v Turecku výrazem nazar a v Řecku mati) staly i předmětem seriózního vědeckého zkoumání. To nám napovídá mnoho o jeho velké popularitě.

Původ

Závistivé pohledy vyvolávaly v lidech skličující obavy odnepaměti. Podle antropologů to vyplývalo z víry, že zdraví a bohatství je na světě jen omezené množství. Každý má svůj příděl, ale může o něj lehce přijít, například v důsledku chamtivého pohledu. Zakořeněný v nejstarších civilizacích Mezopotámie a Egypta, i v textu Starého Zákona, fenomén lidského pohledu, přinášejícího neštěstí, má pestrou minulost. Neméně rozmanitý je ovšem i repertoár způsobů, jak se takovému nepřejícímu útoku ubránit.

Najdou se mezi nimi magické předměty, čarovná zaklínadla i záhadné rituály. Každý z nich s osobitou metodou, jak uhrančivý pohled odvrátit. No ve zkoušce času nejlépe obstál jediný – mysteriózní oko, odvádějící pozornost zlověstného zraku od zranitelné osoby směrem na sebe.

První zmínky o „evil eye“ se našly na sumerských a babylonských tabulkách klínového písma, v rámci větších celků rozluštěných jako modlitby. Datují se okolo 3300 až 3000 let př.n.l. a přibližně v tomtéž čase se v mezopotámském městě Tell Brak našly i alabastrové amulety s obrovskýma očima. Jejich souvislost není jistá, ale vysoko pravděpodobná.

Symbol oka je totiž spojovaný s uctíváním sumerské bohyně porodu Ninhursag. Ta ochraňuje novorozence, kteří byli vždy pokládáni za ty nejvíc bezmocné i vůči uřknutí. Předpoklad, že se na ochranu bohyně v tomhle ohledu spoléhali i dospělí, se proto nezdá úplně neopodstatněný. Podporují ho i nálezy podobných artefaktů v jiných částech Středomoří.

Odkud se ale vzala ta, až hypnoticky podmanivá, tmavomodrá barva? Za efektivní metodu ochrany považovali oko i obyvatelé starověkého Egypta. Patřilo tam božstvu jménem Hor a mělo o mnoho širší pole působnosti – věřilo se, že přinese nezničitelnost, nebo dokonce znovuzrození.

Typické provedení Horova oka bylo v tradiční glazované keramice, s výraznými odstíny tyrkysové barvy. Ta reprezentuje věčnou regenerativní sílu slunce a vědci se domnívají, že různé odstíny měly též imitovat drahé kameny. I když je pravděpodobnější, že oko z Fátiminy ruky má původ jinde, za svou atraktivní a velmi oblíbenou barvu vděčí zřejmě Egypťanům.

Rozšíření

Změnu materiálové formy a složitější detail dodali amuletům skláři v Řecku a Anatolii (dnešní Turecko). Jelikož bylo toto řemeslo v obou regionech poměrně rozvinuté, oko nabylo podobu skleněného korálku, sestávajícího ze čtyř soustředných kružnic: vnitřní černá zornice, kolem ní světlemodrá duhovka, bílé oční bělmo a tmavomodrá vnější plocha.

Rozšíření jevu uhranutí, i ochrany vůči němu, za hranice staré Mezopotámie potvrzují i mnohé dochované texty. Bible, Korán, staré rabínské texty, Plutarchos či Heliodorus z Emesy přímo dokumentují výskyt v krajinách starých civilizací a historici moderních časů zase, zprostředkovaně, až na území dnešního Polska a Irska. Rituály, zaznamenané v Brazílii a krajinách střední Ameriky, indikují, že potřeba bránit se závistivému pohledu neobešla ani tyto končiny.

Technologický pokrok neznamenal oslabení této silné pověry. Spíš naopak, napomohl rozmachu všemožných designových podob talismanů. A symbolika ochranného oka se postupně ujala mezi zastánci alternativních životních stylů, moderní magie, umělci, designéry i celebritami.

Ruka

Význam otevřené ruky, na níž oko spočívá, si vysvětluje každé ze tří abrahámovských náboženství po svém.

Hlavním islámským motivem je pět prstů, symbolizujících pět pilířů islámu (víru, půst, poutnictví, modlitbu a daň). Lidová legenda též praví, že když se manžel Fátimy, Ali, vrátil jednoho dne domů s novou manželkou, Fátima právě míchala naběračkou horkou polévku. Zůstala však v takovém šoku, že si nevšimla, jak jí naběračka vypadla z ruky a ona pokračovala v míchání holou rukou. Necítila ani bolest z popálení.

V judaismu se obraz ruky patřící knězi objevuje v kabalistických manuskriptech. Zdvojuje hebrejské písmenu šin (ש), první v posvátném jménu Šadaj. Toto překrytí lidské ruky a posvátného písma by mělo být jakýmsi přemostěním mezi věřícím a bohem.

V křesťanském umění je zase Panna Marie často zobrazována s doširoka rozevřenými dlaněmi otočenými vzhůru.

Přestože je Fátimina ruka skvělým příkladem překonávání hranic – kulturních, geografických i náboženských – lze na něj nahlížet i jinak. Představuje pozůstatek úsvitu civilizace a vyjadřuje jeden z nejhlubších a nejtrvalejších sentimentů lidského vědomí a víry.