Soška Oscar: Zajímavosti o zlatém symbolu slávy
Ceny Akademie, známé také jako Oscary, patří mezi nejprestižnější ocenění ve světě filmu. Každý rok nejen filmový průmysl, ale i média a veřejnost s napětím očekávají předávání cen filmové Akademie. Nehledě na všechny předpovědi, který z filmů přemění nominaci na vítězství, je jedna věc jistá, a to že vítězové v jednotlivých kategoriích si domů odnesou nejslavnější sošku všech dob.
Historie
Jak to všechno začalo? V krátké době po vzniku Akademie filmových umění a věd v roce 1927 se konala v Crystal Ballroom hotelu Biltmore v centru Los Angeles večeře, která měla velký význam. Byla to příležitost, při které se diskutovalo o různých aspektech filmového umění, včetně způsobů, jak nejlépe ocenit výjimečné úspěchy ve filmové tvorbě a podpořit filmový průmysl.
Dohodli se na zavedení výročního ocenění a vytvoření majestátní trofeje, která by reprezentovala excelenci v kinematografii. Umělecký ředitel MGM, Cedric Gibbons, vytvořil návrh sochy rytíře, který hrdinně stojí na kotouči filmu a drží v ruce křižácký meč. Pět paprsků na filmovém kotouči představuje pět původních odvětví akademie: herce, režiséry, producenty, techniky a spisovatele. Tento impozantní design měl symbolizovat odhodlání a vážnost ocenění. Akademie se následně obrátila na losangeleského sochaře George Stanleyho, aby realizoval tento design a vytvořil tak sochu, která se stala světově uznávaným symbolem filmového umění.
Původně se bankety konaly v hotelech Roosevelt, Ambassador a Biltmore, ale následně, s narůstajícím zájmem hvězd, novinářů a fanoušků, se Akademie v roce 1944 (16. ročník) rozhodla přesunout slavnostní udělení do větších prostor, konkrétně do Graumanova čínského divadla.
Dále se tato lukrativní událost konala v Pantages Theatre, NBC International Theatre, NBC Century Theatre, Santa Monica Civic Auditorium, Los Angeles County Music Center, až nakonec našla své stálejší místo v Hollywoodu – Dolby Theatre, kde se koná již od roku 2002.
V roce 1953 se událost stala průkopnickou, když se uskutečnil první televizní přenos pro diváky v USA a Kanadě. Později, v roce 1966, byla slavnost premiérově vysílána v barvě. Postupně získávala událost mezinárodní rozměr, a v roce 2011 pokrýval televizní přenos více než dvě stě zemí světa.
Každoročně se udělení těchto ocenění stává klíčovým okamžikem v kinematografickém kalendáři, přičemž oceněni jsou tvůrci, herci a technici za jejich přínos k filmovému umění. Ale dnes se nebudeme zabývat širším kontextem cen Akademie, spíše se zaměříme na jeden z nejkonečnějších symbolů této události – zlatou sošku Oscara.
Zlatá soška Oscara
Oficiálně známá jako Academy Award of Merit, tato soška je vyrobena z bronzu s 24 karátovým pozlacením a je považována za jedno z nejprestižnějších ocenění v oblasti filmu. Má výšku cca 34,3 centimetru a váží 3,86 kilogramu. Od svého vzniku v roce 1929 bylo uděleno 3 140 těchto sošek, což svědčí o jejich výjimečnosti a historickém významu. Sošku z pozlaceného bronzu vyráběli do 2. světové války, během které přetrvával nedostatek kovu, a tak jej nahradili malovanou sádrou. Zajímavostí bylo, že si mohli majitelé tuto sošku po válce vyměnit. V roce 1982 se jádro změnilo na britannia metal, což je specifický typ cínové slitiny, který je oblíbený pro svůj stříbřitý vzhled a hladký povrch.
V roce 2016 se Akademie rozhodla, že chce navrátit sošce původní atributy a oslavila její historii moderním vzhledem. Podle originální sošky z roku 1928 a její modernější verze vytvořili nynější podobu sochy, která už je z bronzu a pozlacena 24 karátovým zlatem. 3D skenování, digitální modelování a 3D tisk umožnily digitálním umělcům slévárny spolupracovat s řemeslníky, aby dosáhli designu, kombinujícího to nejlepší z obou modelů.
Od téhož roku, se sošky vyrábějí v UAP Polich Tallix, historické slévárně výtvarného umění pár hodin severně od New Yorku, která dává podobu vizím největších současných umělců.
Výroba sošky
Samotný proces výroby jedné sošky Oscara je velmi složitý a precizní. Výroba sošek začíná 3D vytištěným modelem, který je zalit voskem, aby z něj později byla vyrobena silikonová gumová forma, ze které se vytvoří voskové figuríny. Později se tyto figuríny ponořují do křemičitého písku, aby se vytvořil keramický plášť. Vosk pak nechají roztát a zůstane dutá nádoba – keramický plášť, kam se později nalije křemíkový bronz.
Celý základ se nechá přes noc vychladnout a keramická skořepina se rozbije kladivem. Později se zkontroluje, zda nemá nějaké chyby. V dokončovacím procesu se musí zploštit základna, zkontrolovat, zda je vše dokonale zarovnáno, orazítkovat sériové číslo a iniciály Akademie.
Povrch prochází velmi jemným dokončovacím procesem předtím, než je pokryt zlatem. Takto by se dal zkráceně popsat proces výroby sošky Oscara, který je však ve skutečnosti poněkud náročnější, a když všechno jde dobře, trvá přibližně 75 hodin.
Kdo byl modelem pro sošku?
Kolem Oscarů se traduje množství nepotvrzených příběhů. Jeden z nich je o tom, kdo byl inspirací – modelem pro sošku. Jedna z legend mexického filmového průmyslu, Emilio Fernandez, známý také jako „El Indio“, uvedl, že právě on byl inspirací pro design sošky Oscara. Fernandez, který přežil zajetí během mexické revoluce a následně utíkal do exilu do Spojených států, zahájil svou kariéru v Hollywoodu ve 20. letech jako komparsista.
Tam se setkal s Dolores del Río, mexickou herečkou a hollywoodskou hvězdou. V té době byla del Río zapletena s hlavním uměleckým ředitelem MGM, Cedricem Gibbonsem, za kterého se později v roce 1930 provdala. Podle Fernandeze, Gibbons hledal vhodného modelu pro sošku, a tak ho del Río představila Gibbonsovi.
Gibbons poté s pomocí Fernandeze vytvořil návrh, zobrazující rytíře stojícího na filmovém kotouči a držícího křižácký meč, symbolizující odvahu a hrdinství filmového průmyslu. Tato socha, vytesaná Georgem Stanleyem, zůstala nezměněna až do dnešních dnů, více než 90 let od jejího vytvoření.
Fernandez se později vrátil do Mexika, kde se stal slavným hercem a režisérem. I když nikdy nebyl nominován na Oscara, získal významná ocenění, jako Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1946 za film „María Candelaria“ (1944) a nejlepší kameru a ocenění za nejlepší film na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1947 za film „La Perla“.
Zákaz prodeje sošek
Věděli jste, že v roce 1951 Akademie filmových umění a věd (AMPAS) zavedla pravidlo, které zakazuje prodej Oscarů? Respektive zavedla pravidlo předkupního práva. Podle těchto pravidel, pokud by vítěz měl zájem prodat svého Oscara, musí jej nabídnout Akademii, která může sošku odkoupit za symbolický jeden dolar. Toto ustanovení platí i pro dědice a nástupce oceněných, kteří mohou sošku dostat darem nebo závětí. Pokud by toto pravidlo porušili, Akademie by jim mohla sošku odebrat. I přes tato pravidla se v minulosti vyskytly případy, kdy některé celebrity obešly tato omezení, a zakoupily si Oscara za vysoké částky.
V minulosti bylo možné koupit Oscarové trofeje, které byly uděleny před rokem 1950, a často za výrazně vyšší ceny než za jednodolarovou symbolickou částku. Například kouzelník David Copperfield dosáhl obdivuhodného úspěchu, když v roce 2003 zaplatil 232 000 dolarů za Oscara, kterého ve 40. letech získal režisér Casablanky, Michael Curtiz, a později ho o 10 let vydražil za více než 2 miliony dolarů.
Hollywoodský autor Steven Spielberg se na druhé straně stal zaníceným sběratelem starých Oscarů a často je vrátil Akademii jako součást svého závazku vůči zachování filmové historie. Na aukci v roce 2001 zaplatil neuvěřitelných 578 000 dolarů za sošku Bette Davisové za nejlepší herečku v romantickém dramatu „Jezebel“ z roku 1938.
Například soška Hermana Mankiewicze za nejlepší scénář k filmu „Občan Kane“ byla prodána za 588 455 dolarů.
Jednou z nejvyšších částek, které kdy byly za Oscara zaplaceny, byla částka 1,5 milionu dolarů, kterou Michael Jackson zaplatil za Oscara za nejlepší film, který získal producent David O. Selznick za film „Gone With the Wind“ z roku 1939. Po Jacksonově smrti jeho pozůstalost v roce 2016 oznámila, že neví, co se stalo s tímto hodnotným artefaktem.
Je však důležité si uvědomit, že prodej Oscarů může být problematický a často se odehrává na nelegálním „černém trhu“, zejména v případě trofejí udělených po roce 1950, přičemž Forbes jednou odhadoval, že asi 75 z nich se takto dostalo do rukou sběratelů. Hodnota sošky pouze na základě použitých materiálů je kolem 400 dolarů.
Zajímavosti
- Walt Disney byl celkem nominován na 59 Oscarů a získal až 26 z nich!
- Nejmladším držitelem Oscara byla Tatum O'Neal, když v roce 1974, tehdy jako 10 letá, získala Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli za film „Papírový měsíc“. Později pokračovala v úspěšné herecké kariéře a stala se uznávanou autorkou.
- Nejstarší držitelkou Oscara byla Jessica Tandy, která získala Oscara za nejlepší herečku ve filmu „Driving Miss Daisy“ ve věku 81 let. Je to inspirativní příběh, který dokazuje, že nikdy není pozdě na to, abychom dosáhli svých snů, a dává nám lekci, že se nikdy nemáme vzdávat.
- Samotný večer udělování Oscarů je považován za událost roku, která ale netrvá nejkratší dobu. Co však většina lidí neví, je to, že všichni nezůstávají klidně sedět. Pro každé místo je možné pronajmout „náhradního diváka“ za poplatek 125 dolarů za noc. Když tedy celebrita odejde do baru, tým obsluhy rychle zaujme její místo, aby zachovali zdání plného sálu. Několik známých osobností dokonce přiznalo, že většina hostů tráví večer v přeplněném baru a během vyhlášení vítěze se rychle vrací na své místo.
- Během samotného ceremoniálu všichni nominovaní dostávají dárkové tašky plné luxusních věcí, které mají hodnotu kolem 100 000 dolarů. Tyto tašky obsahují několik exkluzivních dovolených, širokou škálu kosmetických produktů, šperky a další. Někdy jsou dokonce součástí dárků terapeutické sezení, exkluzivní čokolády a podobně.
- Udělení rekordního počtu Oscarů pro jeden film – jedenáct, se v historii událo třikrát. „Ben-Hur“ toho dosáhl jako první v roce 1960, následovaný „Titanicem“ v roce 1998 a nakonec „Pánem prstenů: Návrat krále“ v roce 2004. Z těchto tří filmů byl „Pan prstenů“ jediný, který získal všechny jednotlivé Oscary, na které byl nominován.
- V počátcích udělování Oscarů nebyly výsledky tak tajné ani posvátné jako jsou dnes. Informace o vítězích byly poskytnuty novinám ještě před slavnostním ceremoniálem, aby se čtenáři mohli výsledky dozvědět krátce po samotné události. Nicméně když se v roce 1940 někteří vítězové dozvěděli o svém triumfu dříve, než to bylo plánováno, systém rychle evolvoval do dnešní komplexní a důkladně utajené operace.
30.04.2024