Nejznámější kletby a nebezpečný zlatý dotekNejznámější kletby a nebezpečný zlatý dotek

Nejste pověrčiví? Některé šperky přinesly svým majitelům tolik neštěstí, že možná i vy zvážíte, zda šlo o náhody, nebo byly opravdu prokleté. Podívejme se na ně blíž.


Tutanchamonova posmrtná maska

Zlato a šperky jsou mnohdy spojovány s různými hrůzostrašnými příběhy o kletbách. Některé jsou zjevně vymyšlené, aby poukázaly na problémy, které obsese bohatstvím přináší a známe je z různých legend a bájí. Najdou se však i příběhy o špercích, které opravdu existují, a jejich majitele postihl mnohdy velmi nepříznivý osud.

Podívejte se s námi na nejznámější báje a legendy o kletbách a na příběhy šperků, k nimž se váže až příliš mnoho nešťastných náhod.

Zlatý dotek krále Midase

Začněme známou bajkou o králi Midasovi. Tento panovník vládl v malé Asii, a když se k němu jednoho dne shodou okolností zatoulal satyr jménem Silénos, věrný společník boha vína Dionýsa, Midas ho okamžitě poznal a rozhodl se ho patřičně pohostit. Silénos mu za to slíbil, že mu splní jakékoli přání. Midas dlouho neváhal, a jelikož byl posedlý zlatem, přál si, aby se vše, čeho se dotkne, změnilo ve zlato.

Toto přání mu bylo splněno a když Midas proměnil první předměty, kterých se dotkl, ve zlato, byl štěstím celý bez sebe. Netrvalo však dlouho a Midas vyhládl, když se však pokusil vzít si jablko, okamžitě se změnilo ve zlato a hladový král pochopil, že asi udělal chybu. Zkusil se najíst pomocí vidličky, která také okamžitě změnila svoji podobu na zlatou, ale jídlo se při doteku s jeho zuby také proměnilo. Midas byl zoufalý, protože věděl, že bez jídla dlouho nepřežije. Když si uvědomil nerozvážnost svého přání, rozplakal se. Utišit ho přišla jeho dcera, ale ta se po objetí také proměnila ve zlatou sochu.

 

 

Květina ze zlata

Král vyhledal satyra a na kolenou ho prosil, ať ho daru zlatého doteku zbaví. Jelikož Silenos nebyl zlý a nechtěl Midasovi ublížit, řekl mu, ať se jde celý umýt do řeky Paktolu. Královi se koupelí podařilo smýt toto prokletí a všechny předměty, které předtím proměnil ve zlato, včetně jeho dcery, se vrátily do původního stavu.

Midas se z celé situace poučil a po zbytek života už po zlatě a bohatství netoužil.


Prsten Andvaranaut

V severské mytologii je Andvaranaut (Andvariho dar, podle jména prvního vlastníka – Andvariho), kouzelný prsten, který by mohl pomoci při hledání zdrojů zlata. Legenda o tomto prstenu je předlohou opery Richarda Wagnera Prsten Nibelungů a považuje se také za inspiraci příběhů od J.R.R. Tolkiena – Pán Prstenů.

Zlomyslný bůh Loki ukradl Andvariho poklad a prsten. Andvari z pomsty prsten proklel, aby přinesl neštěstí a zkázu tomu, kdo ho vlastnil. Loki se rychle prokletého šperku zbavil a daroval ho Hreiðmarrovi, králi trpaslíků, jako náhradu za to, že neúmyslně zabil Hreiðmarrova syna Ótra. Ótrův bratr Fafnir pak zavraždil Hreiðmarra, vzal prsten a změnil se na draka, který ho hlídal. Siegfried později zabil Fafnira a dal Andvaranaut Brünnhildě. Královna Grimhilde pak zmanipulovala Siegfrieda a Brünnhildu, aby si vzali její děti, čímž do své rodiny vnesla Andvaranautrovu kletbu.

Příběh o prstenu má spoustu verzí, v jedné z nich si Siegfriedova žena Gurun vezme za muže Atillu Huna a prsten přinese pád jeho říše.

 

 

Zlatý prsten s nápisem z Pána prstenů


Kletba Hopeova diamantu

Hopeův diamant je pravděpodobně nejznámější diamant na světě. Nejen kvůli své velikosti, ale také kvůli kletbě, o které se říká, že je ukryta v hlubinách jeho jedinečné azurové barvy.

Tato 112 karátová nádhera byla nalezena v Indii, kde ji v roce 1600 údajně ukradli z hlavy sošky idolu a kněží chrámu, kde byla modla umístěna, kámen prokleli. Následně ho koupil obchodní cestující jménem Jean Baptiste Tavernier a okamžitě usoudil, že tento klenot je určen pro krále. Dostal se tak do rukou francouzského krále Ludvíka XVI., kde jej nosily princezna de Lamballe (Maria Tereza Luiza Savojská) a Marie Antoinetta, které byly později spolu s Ludvíkem sťaty během Francouzské revoluce.

Uprostřed všeho chaosu během revoluce byl drahokam ukraden, dokud se znovu neobjevil v roce 1839 v katalogu Henryho Philippa Hopea, ve kterém však chyběla jakákoli zmínka o jeho původu. Mnozí věřili, že toho, kdo je držitelem tohoto modrého diamantu, čeká hrozná smrt, ale když si klenot našel cestu do rukou jisté Evalyn Walsh McLeanové, ta tyto obavy nesdílela. Zatímco byl diamant v jejím vlastnictví, její nejmladší syn zemřel při autonehodě, její dcera si vzala život a její manžel byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Po těchto nešťastných událostech tak změnila názor, a nakonec byla přesvědčena, že diamant byl skutečně prokletý.

Šperk prodala, a nakonec skončil ve Smithsonian Institution, která jej vystavuje v jejím Natural History Museum dodnes.

Diamanty


Diamant Koh-I-noor

Diamant Koh-I-Noor je v našich končinách notoricky znám také díky české firmě na výrobu tužek, nesoucí jeho jméno. Tento klenot pochází z Indie a první zmínky o jeho existenci jsou někdy ze 17. století.

Hinduistický popis diamantu v lidové paměti varuje, že „ten, kdo vlastní tento diamant, bude vlastnit svět, ale bude znát i všechna jeho neštěstí. Beztrestně ho může nosit jen Bůh nebo žena.“ Několik indických vládců pocítilo tuto kletbu na vlastní kůži. Například Shah Rukh, který diamant vlastnil, přišel o život, když mu ho chtěl eunuch, který kdysi sloužil na jeho dvoře, ukrást a aby zjistil, kde se ukrývá, hrůzostrašně Rukha mučil. Jeho život ukončil tak, že mu vyholil hlavu a nasadil mu na ni korunu, do které nalil roztavené olovo.

Od roku 1850 patří diamant britské královské rodině, ale pro jistotu ho nosí pouze její ženské členky. Kdo ví, jestli to je právě kvůli zmíněné kletbě.


Dillíský modrý safír

Drahokam ve skutečnosti není safír, ale ametyst. Původně byl ukraden z chrámu boha Indry, hinduistického boha války a počasí, a do Anglie ho odvezl bengálský jezdec, plukovník W. Ferris.

Nejznámějším majitelem šperku byl anglický polyhistor Edward Heron-Allen, který tvrdil, že ametyst byl „velmi prokletý“. Při mnoha příležitostech se pokoušel kamene zbavit a chtěl ho vícekrát darovat blízkým přátelům, ale ti mu kámen vrátili, jakmile je postihlo vlastní neštěstí. V jednom případě byla obdarována zpěvačka, která po přijetí kamene ztratila hlas. Jednou ho Heron-Allen dokonce hodil do Regentského kanálu, jen aby se mu vrátil o tři měsíce později, když mu ho pouliční obchodník vrátil poté, co ho koupil od bagristy.

Edward ze strachu, že to ovlivní narození jeho dcery, zamkl kámen do krabice a nechal bankéři pokyny, aby ho neotevíral dříve než tři roky po jeho smrti. Jeho dcera pak darovala ametyst Přírodovědnému muzeu v Londýně, kde se v krabici našel rukou psaný vzkaz od jejího otce, který čtenáře varoval před prokletou historií ametystu.

 

 

Modrý safír


Gravesova superkomplikace 

Tyto hodinky, které vytvořil Patek Philippe, jsou prý nejkomplikovanější mechanické hodinky na světě vyrobené bez použití počítačové technologie. Jejich výzkum, vývoj a výroba trvaly celkem sedm let.

Vyrobeny byly na zakázku pro podnikatele Henryho Gravese, který neustále závodil s Jamesem Wardem Packardem o to, kdo z nich bude mít lepší a stylovější hodinky.

Tento kousek váží více než půl kila a skládá se z 920 jednotlivých komponentů včetně 430 šroubů, 110 koleček, 120 mechanických páček a 70 šperků. Graves se z nich velmi dlouho netěšil. Krátce po obdržení hodinek se začaly dít divné věci. Nejprve zemřel jeho nejlepší přítel a chvíli po něm následovala tragická smrt Gravesova syna při autonehodě.

Graves zemřel v roce 1953 a hodinky byly předány členům rodiny, zdánlivě bez pokračujících incidentů.

V roce 1999 byly prodány v aukci šejkovi Saudovi bin Muhammedovi al-Thanimu, členovi katarské královské rodiny. Šejk rád chodil na aukce, ale méně rád platil své dluhy. O pár let později, kdy ho dluhy dohnaly, se rozhodl šperk prodat. Zemřel dva dny před dražbou, na které se hodinky prodaly za neuvěřitelných 15 milionů dolarů.


Rubín černého prince 

Podobně jako dillíský purpurový safír, tento rubín vůbec není rubín. Jde o 170 karátový kabošonový spinel, o kterém se podle Amerického gemologického institutu (GIA) předpokládá, že byl vytěžen v horách Afghánistánu.

Legenda říká, že ho ukradl don Pedro Krutý ze Sevilly a jeho původního majitele, maorského prince Abu Saida dobodal k smrti. A tak se zrodila kletba. O drahokamu se říkalo, že přináší smůlu a předčasnou smrt všem, kteří se ho dotknou.

Spinel si našel cestu k Edwardovi z Woodstocku, známému jako „Černý princ“, který byl znám svými vítězstvími na bojištích během stoleté války. Černý princ však zemřel na pomalou nemoc dříve, než by mohl zdědit anglický trůn, a nechal rubín svému synovi Richardovi II.

Richard II. se nakonec stal králem, ale byl zavražděn ve věku 21 let Jindřichem IV. Bolinbrokeem. Krátce po nástupu na trůn král Jindřich IV. Bolinbroke zemřel na pomalou nemoc a jeho syn Jindřich V. zdědil trůn a rubín černého prince.

 

 

Červený rubín

Tato série králů umírajících na záhadné nemoci nebo nešťastně v boji pokračovala několika rodovými liniemi, dokud se rubín nedostal do rukou Tudorovců. Od té doby s rubínem nejsou zmiňována další neštěstí a v dnešní době je součástí královské koruny Imperial State Crown a je vystaven v Londýnském Toweru.


Černý diamant Orlov 

Tento kámen označovaný také jako "Oko Brahmy" byl údajně ukraden z jednoho z očí sochy hinduistického boha Brahmy v Puttučeru. Což by vysvětlovalo prokletí a množství sebevražd, které následovaly majitele tohoto černého diamantu.

J.W. Paris, který drahokam přinesl do USA, ukončil svůj život skokem z mrakodrapu v New Yorku. Dalšími majiteli byly dvě ruské princezny, Nadia Vyegin-Orlovova (podle které se kámen nazývá) a Leonila Galitsine-Bariatinska, které obě spáchaly sebevraždu, pár měsíců po sobě, také skokem z budov, tentokrát v Římě .

Diamant později koupil Charles F. Winson a rozřezal ho na tři kusy ve snaze kletbu prolomit. Pravděpodobně byl úspěšný, protože žádné další incidenty spojené s kletbou nejsou známy.

 


Černý diamant


Diamant Sancy 

Diamant nažloutlé barvy má 55,23 karátů a říká se, že je jedním z největších diamantů, které lze vybrousit se symetrickými fasetami.

Odhadovaná hodnota tohoto drahokamu je 7 milionů dolarů. Koncem 15. století patřil Karlovi Smělému, vévodovi z Burgundska. Kámen nebyl vždy vnímán jako prokletý, kdysi se nosil jako talisman pro štěstí. Za takový talisman ho považoval i sám Karel, ale jemu štěstí nepřinesl, když během bitvy u městečka Neuss padl v boji. Po jeho smrti se kámen dědil v jeho královské linii, avšak všechny dědice čekal předčasný konec.

Dalšího krále, Karla I., popravili jeho vlastní krajané v roce 1649. A všichni víme, co se stalo Ludvíku XVI. a jeho manželce Marii Antoinette, kteří byli v době jejich smrti také vlastníky diamantu Sancy.

V dnešní době je diamant vystavený pro veřejnost v muzeu Louvre.

Diamant Regent 

Regent byl, jako mnohé jiné slavné diamanty, objeven neznámým otrokem, který kopal v Kollurových dolech v Indii koncem 17. století. Tento kámen měl neuvěřitelných přes 400 karátů, které chtěl údajně otrok propašovat v otevřené ráně, kterou měl na noze. To se mu však, z pochopitelných důvodů nepodařilo a kámen, který mohl zaručit jeho svobodu, našli.

Anglický námořní kapitán, který objevil diamant v otrokově noze, ho nechal zabít a diamant zkonfiskoval. Prodal ho nakonec indickému obchodníkovi, který jej později předal do rukou královské rodiny. Kámen byl zredukován na 146 karátů a v této podobě byl zaslán ruskému carovi Petrovi Velikému.

Diamant se nakonec dostal do péče Napoleona Bonaparte, který jej vložil do rukojeti svého meče. Od doby, kdy byl objeven, byl přítomen při poměrně velkém množství násilí a vražd. Královští příslušníci, kteří ho vlastnili, jako Ludvík XVI., Ludvík VIII. a Karel X., byli buď popraveni, vyhnáni nebo abdikovali ze svých trůnů.

Dnes je zasazen do řeckého diadému navrženého pro císařovnu Evgenii. Pro veřejnost zůstává přístupný ve francouzské královské pokladně v Louvru, kde je vystaven od roku 1887.


Perla Peregrina 

Perla, která měla, podobně jako všechny perly, symbolizovat čistotu a panenství, nakonec znamenala ztracenou lásku. Poté, co otrok objevil gigantickou perlu ve tvaru hrušky, byla odevzdána španělskému králi Filipovi II. Ten ji pak daroval krvavé Mary Tudorové jako předsvatební dar. Mary byla zamilovaná do svého manžela Filipa, ale ten její lásku neopětoval. Čtyři roky po svatbě ji Filip opustil.

Filip se perlu pak pokusil odevzdat Mariině nástupkyni Alžbětě I., která kámen přijala, ale později odmítla Filipovu ruku. Perlu mu však vrátila, ale vztahy mezi mocnostmi se zhoršily. Vyústilo to až do bitvy v roce 1588, kdy Britové dobyli španělskou armádu.

Po Filipově smrti zůstal kámen v rukou španělského dvora více než dvě století. Perla putovala po různých majitelích a několikrát se považovala za ztracenou. V roce 1969 ji koupil Richard Burton za 37 000 dolarů, rozhodnutý darovat ji Elizabeth Taylor. Jak dobře víme, ani tento prominentní pár neměl v lásce štěstí. Že by to měla na svědomí kletba?

 


Perly


Kletba krále Tutanchamona 

V roce 1922 anglický badatel Howard Carter vedl expedici, ve které objevil hrobku staroegyptského krále Tutanchamona, spolu s velkým bohatstvím, které ukrývala. Po otevření hrobky se však v životech zúčastněných na výpravě začaly dít zvláštní a nepříjemné události. Někteří věří, že na hrobce krále Tutanchamona byl nápis „Smrt přichází na křídlech k tomu, kdo vstoupí do hrobky faraona“, který uvalil kletbu na každého, kdo narušil místo jeho posledního odpočinku.

Zajímavý je zejména příběh lorda Carnarvona, který se expedice také zúčastnil. Údajně přesně ve chvíli, kdy Carnarvon zemřel, pravděpodobně na zápal plic způsobený štípnutím komára, v Káhiře záhadně zhasla všechna světla a v Anglii, domově hraběte, zemřel Carnarvonův pes. Kromě toho zemřelo i několik dalších lidí zapojených do expedice, včetně Carterova asistenta, otce jeho asistenta a některých Carterových příbuzných. Zdá se však, že Carter sám kletbě unikl.

 


Tutanchamonova hrobka


Brož krále Kroise 

Král Kroisos byl posledním lýdským králem a oplýval neuvěřitelným bohatstvím. V roce 1965 se pár tureckým vesničanům podařilo najít hrobku lýdské princezny, při které odpočíval i Kroisos a spolu s ním i jeho poklad. Součástí pokladu byla i brož ve tvaru okřídleného mořského koníka. Právě tato brož prý nesla obrovskou kletbu.

Vesničané brož nelegálně prodali a těšili se z velké sumy peněz, kterou za ni získali. Jejich radost však netrvala dlouho. Všechny, včetně pašeráka, který brož koupil, chytili a zatkli. Zatčení však nebylo jediným trestem, který si zloději za krádež odpykali. Jeden ze zlodějů přišel za různých tragických okolností o tři syny. Později sám ochrnul a zanedlouho zemřel. Další z vesničanů prošel těžkým rozvodem a musel se vypořádat se ztrátou svého jediného syna. Třetí zloděj se prý načisto pomátl. Pašerák se prý také nevyhnul těžkým situacím, ale o jeho osudu víme málo.

Velká část pokladu se nakonec dostala do USA do Metropolitního muzea, které s Tureckem vedlo o poklad dlouholetý soudní spor. Nakonec se však poklad Turkům vrátil. Příběh zde však nekončí. V roce 2006 se zjistilo, že brož, kterou vystavovali v tureckém muzeu, je kopie. Ředitel muzea se musel přiznat, že originál prodal, aby se zbavil dluhů. Byl odsouzen k 13 letům vězení. Ředitel své neštěstí nesvalil na jeho chamtivost. Ne, byl si jist, že brož krále Kroise byla důvodem jeho pádu.

Ať už na kletby věříte nebo ne, je snadné si všimnout, že mnohé z příběhů, které jsme zmiňovali, mají společný jeden rys – chamtivost, která mnohdy přinesla prokletí majitelům zmíněných klenotů. A i když jsou šperky nádherné a cenné, je třeba se poučit od krále Midase a uvědomit si, co je v životě opravdu to nejcennější a nepropadnout touze po bohatství za jakoukoli cenu.


22.09.2022


Další články