Jantar – Baltický zázrak

Je považován za drahokam, i když není minerálem v pravém slova smyslu. Označují ho spojením „zlato z moře“, i když jeho původ je na souši. Vznikem, složením a konzervačními kvalitami fascinuje vědu, barvou, leskem a texturou zase umělce a mystiky. Jantar je pojem, který by neměl být cizí žádnému milovníkovi krásy.

Obchodní styky starověkých Římanů s germánskými kmeny uvedly jantar do jejich pozornosti již několik století před Kristem. Přírodovědci té doby vzpomínají velký ostrov na severu, kde vždy na jaře vlny vyvrhují na břehy velké množství jantaru, který pak místní používají jako palivo i obchodní artikl. Starověká literatura obsahuje i několik imaginativních vysvětlení původu této atraktivní suroviny. Sofokles říká, že jsou to zkamenělé slzy mýtického ptáka z Indie, truchlícího za jedním ze zesnulých Argonautů, Demostatus se domnívá, že jde o ztvrdlou moč rysů a Nicias tvrdí, že jantar vzniká působením paprsků zapadajícího slunce na půdu.

Plinius Starší však cituje i názory, které jsou mnohem blíže skutečnosti: „Jantar se vytváří z dřeně vytékající ze stromů z rodu borovicovitých, ... naši praotcové byli téhož názoru, a proto mu dali jméno succinum (z lat. slova sucus - šťáva).“ 

Z fyzikálních vlastností se jantar vyznačuje tvrdostí okolo 2 – 2,5 na Mohsově stupnici, indexem lomu 1,5 – 1,6, relativní hustotou 1,06 – 1,10 a bodem tavení mezi 250 a 300 °C. Formální klasifikace jantaru podle druhu původní pryskyřice a chemického složení má pět tříd.

Těžba

Ložiska jantaru jsou rozložená po celém světě. Historicky nejvýznamnějším regionem jeho výskytu je pobřeží Baltského moře, zejména v zálivu kolem polského přístavního města Gdaňsk a Rusku patřícího Kaliningradu. Z evropských oblastí jantar produkuje i Sicílie, východní pobřeží Anglie a Ukrajina, kde je však často předmětem nezákonné těžby devastující staré borové lesy. Karibský modrý jantar pochází z Dominikánské republiky. Další známá ložiska jsou v Kanadě, Číně a Indii.

Tradičně se jantar získává sběrem kousků vyplavených na pobřeží. Těžba ve vnitrozemí je povrchová – uměle vyhloubené jámy se zaplaví vodou, čímž se kousky jantaru vyplaví a mohou být ručně, pomocí sítěk podobných rybářským podběrákům, sbírány. 

 

Využití

Pro jeho přitažlivý vzhled je o jantar zájem především ve šperkařství a dekorativním umění. Ovšem látkám, které obsahuje, byly nezřídka připisovány i zdravotní, či mystické účinky a využití našly díky aromatickým vlastnostem i při výrobě parfémů.

Lidová medicína starého Řecka používala jantarové extrakty k léčbě celé řady onemocnění a v Číně byly prostředkem k utišení mysli. Někteří lidé dodnes věří, že například při nošení jantarových náhrdelníků dochází při jejich styku s pokožkou k uvolňování kyseliny jantarové a ta působí pozitivně na zdraví.

Pálení jantaru bylo běžné při náboženských obřadech zejména v Číně a v kombinaci s kyselinou dusičnou tvořil velmi specifický pižmový zápach. Samotné aroma jantarového oleje není velmi výrazné a v současnosti se „jantarového“ efektu v parfémech dosahuje spojením čerstvých pryskyřic a kopálu.

Pro vědu, hlavně paleontologii, je jantar neocenitelným prostředkem poznávání organismů a procesů, které probíhaly v ekosystémech prehistorického světa.

 

Charakteristika jantaru jako drahokamu

Detailní zkoumání jantaru ukázalo, že nemá, na rozdíl od standardních minerálů, krystalickou strukturu a je proto označován za amorfní. Opracovává se velmi snadno, zpravidla bývá řezaný en cabochon a broušený jen v ojedinělých případech. En cabochon, česky kabošon, je technika, kdy je drahokam vybroušený do kulata s rovnou dolní plochou. Při zpracování se cílí na zachování co největšího množství hmoty, oblíbenými tvary jsou ovál, hvězda, pěti a šestiúhelník.

Co se barev a odstínů týče, jantar přichází v celém jejich spektru a přesná odpověď na otázku jaká je barva jantaru vlastně ani neexistuje. K dnešnímu dni bylo katalogizovaných 5 hlavních barev a asi 250 odstínů. Za zmínku také stojí, že jantar může být průzračný, poloprůhledný, ale i zcela neprůhledný.

 

 

Černý jantar je druhý nejběžnější a unikátní je tím, že není plně fosilizovaný. Obsahuje částečky tmavé hlíny, které mu dodávají dojem černé barvy, avšak při pohledu proti silnému světlu je často vidět, že barva je velmi tmavě hnědá, případně bordó.  

 

 

Modrý jantar je raritní typ tvořící pouze 0,2 % ze všech. Aby modrá vynikla, musí být jantar nasvícený v dostatečném světle. Jeho součástí jsou i fluorescentně aktivní látky a pod tímto druhem světla se může výjimečně rozzářit. Zásobovatelem modrého jantaru je téměř výhradně Dominikánská republika. 

 

 

• Vizuální test pomůže identifikovat malé nedokonalosti tvaru a barvy, které jsou typické pro pravý jantar. Čím dokonaleji jantar vypadá, tím vyšší je pravděpodobnost, že není pravý (zvláště pokud je levnější).

• Pravý jantar neklesne na dno sklenice naplněné slanou vodou. 7 lžiček soli rozpuštěných ve 2 dcl vody je dostatečným poměrem pro tento test. Pravý jantar zůstane plavat na hladině, avšak falešný klesne na dno. Limitací tohoto testu je absolutní váha jantaru i případná kombinace s jiným materiálem, proto je vhodný pro menší samostatné kousky nebo třeba korálkové náramky.

• Jantar má elektrostatické vlastnosti a ty se projevují po tření o textilii. Vzápětí by měl pravý jantar k sobě přitáhnout drobné kousky papíru s opačným nábojem. Kopál tyto vlastnosti nemá.

• Zahřátí pravého jantaru způsobí, že shoří, falešný začne tát. Rozdíl je také v zápachu hořícího materiálu – u pravého jantaru je výrazný a pronikavý.

• Aceton (odlakovač na nehty) nezanechá na pravém jantaru žádné stopy, pouze se vypaří. Na kopálu zanechá skvrnu.

• Pod UV lampou se pravý jantar více, či méně rozzáří. Kopál ani plast ne.

• U levnějšího jantaru je možný i test jemným poškrábáním na skrytém místě. Pravý jantar se dá poměrně snadno poškrábat, falešný ne.

• Pro pokročilejší znalce dává smysl i k drahokamu přivonět, neboť umí odhalit a rozeznat jeho typický zápach.

U dražších jantarů a při obavách z poškození se více než domácí testování vyplatí vyhledat odborníka, případně se spolehnout na certifikát pravosti.

 

Mytologie spojená s jantarem

Přičiněním svého neobvyklého původu a složení se jantar stal předmětem hojného počtu mýtů a pověr, jakož i uctívaným objektem, o kterém se věřilo, že má magické a léčivé vlastnosti.

Obvyklá zlatavá barva jantaru vedla lidi k jeho spojování se sluncem a občasná přítomnost zachovaného hmyzu dodávala vazbám na přírodní duchy ještě větší sílu. Fakt, že ho často vyplavovalo moře, poskytl také dobrý důvod pro propojení s mořskými božstvy. Stal se tak logickým materiálem pro tvorbu amuletů a talismanů nošených za účelem ochrany i aby dodávaly energii.

Jantar tak byl v průběhu historie symbolem všeho od božské síly, přes přírodní živly až po zvířecí duchy.

Starořecká báj mluví o synovi boha Hélia, Faethónovi. Ten chtěl na den převzít otěže otcova slunečního vozu, jízdu však nezvládl, a to rozhněvalo Dia, který ho zabil bleskem. Faethónovy sestry za bratrem truchlily tak moc, až se změnily na topoly a z jejich slz vznikl jantar.

Kromě slunce a světla byl jantar bytostně spjat i s vodou. Podle učení Feng Shui využívá jantar energii vodního živlu, která má regenerační a očistné účinky. I baltská mytologie jantar zmiňuje ve vícero legendách, v nichž figurují moře a jeho božstva.

V asijských zemích byl zhmotněním „duše tygra“ a měl dodávat odvahu. Podobně i skandinávští vikingové u sebe nosili drobné amulety s podobiznami divokých zvířat, jejichž sílu a schopnosti toužili sami získat.

V lidové mystice a spiritualismu z různých koutů světa se ve spojitosti s jantarem opakovaně objevují vlastnosti a funkce zajišťující štěstí, emocionální rovnováhu, zbavení se strachu, vyčištění mysli a rozvoj trpělivosti i praktické moudrosti.

Víra v léčitelské kvality jantaru se také objevovala od nepaměti. Mnozí věří v jeho pozitivní vliv na imunitní systém, schopnost očistit tělo od toxinů, tlumit bolesti, zvrátit psychické problémy a speciálně blahodárný účinek při revmatismu a problémech pohybového ústrojí.

 

Zajímavá fakta

• Původ slova „elektřina“ je v řeckém slově elektron, kterým Řekové označovali právě jantar, pro jeho elektrostatické vlastnosti.
• Většina jantaru není starší než 90 milionů let, nejstarší kus však má pravděpodobně až kolem 320 milionů let.
• Učenec Agricola již v 16. století oddělil suchou destilací z jantaru kyselinu jantarovou.
• Odborné názory na zdravotní prospěšnost kyseliny jantarové jsou rozporuplné. Několik autorit se vůči ní ostře ohradilo a nedoporučuje její užívání v jakékoliv formě.
• Jantarová komnata v Kateřinském paláci ve městě Carskoje Selo (dnes Puškin) byla v 18. století označena jako osmý div světa. O její vznik se přičinil dvorní architekt carevny Alžběty I. Francesco Rastrelli. Jantar v ní pokrýval plochu 55 m2 a vážil 6 tun. Během 2. světové války komnata zmizela a dnes existuje jen její skromnější náhrada.
• Roční příjem z prodeje jantaru vytěženého na Ukrajině je půl miliardy dolarů. Drtivá většina těžby však probíhá nelegálně a kontroluje ji podsvětí. Dopad takové těžby na ekosystémy borových lesů hraničí s katastrofou.
• Jantarová cesta spojující ložiska drahokamu v Pobaltí se Středomořím vznikla už v pravěku. Měla několik větví a jedna z nich vedla i přes nynější západní Slovensko, pod Malé Karpaty, přes obec Čachtice a město Trenčín.
• Scénář populárního filmu Jurský park se opírá o myšlenku, že z útrob komára uvězněného v jantaru vědci získali DNA dinosaura, na kterém předtím parazitoval. Jelikož éra života dinosaurů a období, z nichž pocházejí některé kusy jantaru se překrývají, časově nejde o zcela nerealistickou konstrukci. Jak se ale skuteční vědci měli možnost přesvědčit na jedincích klíštěte nalezených v jantaru, DNA je velmi nestabilní molekula a v jantaru se nezachovává v reprodukovatelné podobě. Hrůzy Jurského parku proto lidstvu předběžně nehrozí.