Jak a kde nosit snubní a zásnubní prsten

Držet se tradic, nebo raději vyzkoušet nový a originálnější způsob jak světu prezentovat tyto romantické symboly?

Dlouho zažité pojmenování „prsteníček“ pro čtvrtý prst lidské ruky již samo o sobě napovídá, že jeho speciální funkce není jen módním výstřelkem. Tradice, která prsteníku přisoudila roli nositele zásnubních a snubních prstenů, sahá až do středověku. Vena amoris, aneb „žíla lásky“, měla být, podle tehdejších názorů, cévou přímo spojující srdce s prsteníčkem levé ruky. To z tohoto prstu dělalo ideálního kandidáta právě pro umístění romantického symbolu partnerského vztahu.

Zvyk přetrval i přes pokroky v anatomii a popření existence oné unikátní žíly. Zda se jím stále řídit je věcí individuálního vkusu, ale při rozhodování, a také pro inspiraci, může přijít vhod přehled alternativních stylů nošení partnerských prstenů i tradic z jiných koutů světa.

Symbolika prstenu

Kruhový tvar bez začátku a konce, vyjadřující věčnost, není jediným parametrem, díky kterému se stal prsten symbolem lásky. I prázdný prostor ve středu kruhu má příznačný význam – představuje vstupní bránu do partnerského svazku. Přijetí prstenu navlečením na prst se tak stává metaforickým aktem potvrzení romantického vztahu mezi partnery i před veřejností.

Napříč kulturami a civilizacemi postupně přibývaly další praktické funkce i nové symbolické významy snubního prstenu. Pravděpodobně již neandrtálci vázali svým vyvoleným nevěstám kolem končetin různé druhy trav a ohebných větviček, protože věřili v jejich ochrannou sílu. Později, ve starověkém Egyptě, získávala nositelka spolu se snubním prstenem i nárok na spoluvlastnictví hmotného majetku manžela. V Římě pak přibyl první romantický rozměr a prsten se stal znamením toho, že žena odemkla mužovo srdce (klíček v dekoraci prstenu naznačoval i právo přístupu k rodinné pokladně). Z Turecka je zase známý prsten - hlavolam, který se po sejmutí z ruky rozpadl na menší kousky a dotyčná osoba si ho nemohla znovu sama nasadit na prst. Měl sloužit jako jistota věrnosti při dlouhodobější absenci manžela.

Jak nosit zásnubní a snubní prsten

Obvykle se tedy oba prsteny, jak zásnubní, tak i snubní, navlékají na prsteníček levé ruky. Nejpopulárnějším způsobem, jak je kombinovat, je nosit snubní prsten „blíže k srdci“, tedy jako první a blíže k dlani. Až nad ni se následně nasadí zásnubní prsten. Pokud chystáte svatbu, může vzniknout obava, co se zásnubním prstenem v den svatby, aby u oltáře neblokoval cestu tomu snubnímu. Protože nejde o žádné rigidní pravidlo, řešení je k dispozici hned několik – zásnubní prsten lze dočasně přesunout na prsteníček pravé ruky, nebo ho nechat na svém místě, snubní prsten nasadit shora a pozice vyměnit až později, případně ho ve svatební den nenosit vůbec a na odiv vystavit jen prsten snubní.

Prsteny na ruce nevěsty

Jakkoliv se rozhodnete, určitě je vhodné vyzkoušet všechny z uvedených možností, už jen kvůli pocitu a ujasnění si preferencí pro každodenní nošení po svatbě. Pokud vás například osloví nošení v opačném pořadí, vězte, že v žádném případě nejde o prohřešek, či porušení konvence. Spíše naopak, ponechání prstenů v pořadí, v jakém jste je obdrželi, má svou logiku – svatba jako trvalý svazek je naplněním příslibu vysloveného během zásnub. A završením této symbolické řady se po letech manželství může stát prsten výroční (už déle populární ve Velké Británii).

Podobně i upřednostnění pravé ruky před levou je nejen přijatelné, ale ve více zemích světa i poměrně běžné. Ve starověku byla totiž pravá strana často spojována s dobrem a levá se zlem – latinské slovo sinister znamená „levý“, ale v moderních jazycích se používá k označení zlověstného a hrozivého. Nošení zásnubního, snubního, či obou prstenů na pravé ruce tak dává v mnoha kulturách smysl. Osvojili si ho například Evropané v Rakousku, Německu, Dánsku, Norsku, Polsku, Lotyšsku, Rusku, Bulharsku, na Ukrajině a v některých částech Belgie.

Z praktických důvodů, protože ze světové populace je až 87% praváků, se však přece jen jako předvídavější a bezpečnější jeví tradiční nošení na levém prsteníku. Oba prsteny mají kromě často nezanedbatelné materiální, i nevyčíslitelnou sentimentální hodnotu a riziko jejich poškození při každodenních manuálních úkonech se takto dá značně snížit. Samozřejmě, pro leváky platí opak.

Hlavním důvodem pro to, proč nosit každý z prstenů na jiné ruce bývá, že se k sobě stylově nehodí. V případech, kdy mají jiné barvy, oba jsou poměrně silné, anebo výrazně odlišné v nějakém detailu či aspektu zpracování, je lepší je rozdělit. Který necháte na které ruce je kompletně na vás.

Komfort má mnoho podob a když je vaší prioritou, omezení se jen na jeden z prstenů může být nejvhodnější. Obvykle to bývá snubní prsten, ale opět, stejně jako v předešlých příkladech, volba je jen vaše.

Zvyky a tradice ze světa

Levý prsteníček dostává v našich krajích dlouhodobě přednost před ostatními alternativami, ale těm, kteří se rozhodnou pro jiný styl, nabízejí různé země světa své vlastní originální tipy a nápady jak na to.

V Německu je zvykem nosit zásnubní prsten nejprve na levé ruce a až po svatbě ho přemístit na pravou. V Brazílii, Turecku, Libanonu a Sýrii, je to naopak – prsten putuje z pravé ruky na levou.

Ruka nevěsty

Zásnubní prsteny pro oba partnery – to je zažitý způsob projevu jejich vzájemných citů v Chile, ale také v některých skandinávských zemích. V Chile se tradičně nosí na pravici a po svatbě je oba novomanželé přesunou na druhou ruku. Ve Švédsku zase bývají zásnubní prsteny v jednodušším provedení, spíše připomínajícím naše prsteny snubní. Ty snubní jsou pak sofistikovanější, s většími kameny a bohatším dekorováním.

Bez zásnubních prstenů se naopak obejdou v Argentině. K výměně snubních prstenů tam dochází již před svatbou a po svatbě se také jen přemístí z pravé ruky na levou.

V Číně nosí manželky snubní prsteny na pravé, „pracující“, ruce. Indikuje to, že mají na starost domácnost. U mužů jsou častější vidět na ruce levé.

Velmi sofistikovanou tradici si udržují Irové. Claddagh je název prstenu zobrazujícího dvě ruce držící srdce, na kterém je malá korunka. Způsob, jakým spočívá na prstu, vypovídá hodně o stavu jeho nositelky. Pokud se nachází na pravé ruce korunkou směrem dovnitř, jde o svobodnou, nezadanou slečnu. Na pravé ruce a korunkou ven ho nosí dámy svobodné, ale zadané či zasnoubené. A na levé ruce s korunkou směřující ven ho lze vidět zpravidla jen u vdaných žen.

Tradiční irský prsten Claddagh s korunkou

Pro typický francouzský zásnubní prsten je podstatnější než jeho umístění to, aby byl projevem dobrého vkusu. Neobsahuje diamant, ale některý z barevných kamenů, jako rubín, smaragd, či safír. Ideálně by měl dokonale sedět k dámě, která ho nosí.

Dekorace hrají podstatnou roli i na prstenech původních obyvatel Severní Ameriky. Preferovaným materiálem je stříbro, zdobené polodrahokamy a přírodními materiály. Motivy zobrazují posvátná zvířata či přírodní božstva, a forma zpracování má vyšší symbolickou váhu, než způsob nošení.

Religiózní podtón mívají i svatební prsteny v ortodoxním Rusku. Sestávají ze tří menších, navzájem propletených prstenů – růžového, bílého a žlutého – symbolizujících svatou trojici. Nosí se na pravé ruce.

V některých hinduistických kulturách se zásnubní prsten, nazývaný Bichiya, pro změnu nenosí na rukou, ale na prstech nohou.

Ještě exotičtější a výstřednější možností je nahradit oba prsteny jiným šperkem, nebo ozdobou. Dekorativní náramky, náhrdelníky, pokrývky hlavy i tetování jsou tu pro ty odvážnější, originálnější a méně konformní.

Ať už chcete v první řadě zaujmout, srozumitelně svému okolí komunikovat váš rodinný stav, nebo jen prsten v tichosti nosit na znak vašich citů, pamatujte, že jediné pravidlo, kterým se při nošení musíte řídit zní, že není žádné pravidlo!