Diadém – královská ozdobaDiadém – královská ozdoba

Diadém je šperk, který se nepřehlíží. Zanechá dojem, vzbuzuje obdiv a spojuje se se starými vznešenými rody. Jeho nošení vyžaduje přípravu, ale zkusit to může každá dáma.

Společensky nejvýše postavené osobnosti historie i současnosti dávaly vždy statut vlastní výjimečnosti rády najevo dekorováním svých čel. Pro tento účel vznikl noblesní šperk zvaný diadém – korunka, jejíž zářivá krása nenechávala nikoho na pochybách, že její nositel(ka) je mimořádně vznešenou osobou. Časem však i tato, doslova královská, módní záležitost postupně pronikla i k obyčejným smrtelníkům a diadém, nebo také tiára, dnes zkrášluje nejednu nevěstu, dámu na plese, či internetovou celebritu.

 

Co je diadém

Výraz diadém má původ v řečtině (diádēma) a označoval stuhu sloužící k sepnutí vlasů. Co se obvykle tímto slovem myslí dnes je ornamentální, bohatě zdobený šperk mírně oválného tvaru. Nosí se na čele, zpravidla při speciálních příležitostech (ale nejen při nich) a tradičně bývá spojován s představitelkami královských rodů. Tiára je jiné, víceméně volně zaměnitelné, označení tohoto šperku.

Základem diadému je kovový rám, do kterého jsou zasazeny šperkařské ornamenty. Rám je zlehka elastický, což umožňuje jeho nenásilné roztažení při nasazování na hlavu. Sofistikovanější diadémy mají nastavitelnou pružnost vhodnou při častých změnách účesu. Některé větší tiáry, aby lépe držely, mohou mít k rámu přidělané malé hřebínkové upínací prvky.

 

Diadém

Historie

První diadémy byly opravdu jen zdobenými stuhami, svazujícími vlasy antických panovníků. Jejich konce byly svázány uzlem pod temenem hlavy a odtud volně padaly až na ramena.

No dekorování hlav nepříslušelo ve starověku jen králům a císařům. Řekové si vítěze sportovních her uctívali vavřínovými věnci a římský lid triumfy svých vojevůdců oceňoval dokonce věnci zlatými.

I nejstarší dekorativní korunky byly ze zlata a antičtí řemeslníci je doplňovali drahými kameny a propracovanými rytinami. Symbolismus ornamentů byl religiózní a spojoval pohanské motivy s tématy raného křesťanství.

Středověk nepřál ani prostým, odhaleným vlasům, natož ozdobám. Až v renesanci se společenská morálka v tomto směru mírně uvolnila, ale návrat ke starověké estetice nastal až v napoleonských časech. Sám velký francouzský dobyvatel si na svou korunovaci v roce 1804 nechal vyrobit vavřínový věnec ze zlata. Byl na něj však příliš těžký a šest listů z něj proto muselo být dodatečně odstraněno.

Nejdominantnější korunovanou hlavou 19. století se ale stala anglická královna Viktorie. Emancipační duch její vlády se projevil ve všech sférách a neobešel ani šperkařské řemeslo – sama královna vlastnila sbírku úžasných korun, jejíž rozšiřování se věnovaly nejen její následovnice na britském trůnu, ale i několik dalších členek královské rodiny.

Ve 20. století už tiáry zaznamenaly hned několik vln popularity. Od secese, přes Art Deco dvacátých let, Coco Chanel a Audrey Hepburn, až po éru punku a Madonny, všechny tyto proudy, nebo módní ikony, přijaly diadém jako uměleckou výzvu a osobitě se s ní vypořádaly.

 

Druhy diadémů

Korunky do vlasů se, na základě určitých charakteristik, někdy označují více specifickými názvy.

Tiára – významově nejširší termín, zahrnující všechny styly kruhovitých ozdob nošených na čele, či vrchní části hlavy.

Diadém – původně ornamentální stuha, později se postupně diadémem začaly nazývat i korunky – čelenky z drahých kovů a vzácných kamenů. Dnes je pojem diadém stejně rozšířený jako výraz tiára.

Prstenec – tiára, která se rozšiřuje po celém (nebo téměř celém) obvodu hlavy.

Bandeau – méně výrazný užší ornament, jehož profil se nerozšiřuje. Nenápadný styl čelové tiáry, populární zejména ve 20. století.

Kokoshnik – vysoký a výrazně zdobený diadém ve tvaru obráceného „V“, nošený na čele. Jeho přední část bývá vystlána delikátní textilií. Původ má v tradičním ruském lidovém kroji.

Chochol – ornament nošený přesně uprostřed na vrchu hlavy, sloužil i jako podstavec pro držení chocholky z pravých ptačích per. Pera později nahradily výtvory šperkařů se stejným motivem.

Korunka – malá a jednodušší koruna, určená pro níže postavené dámy v královských rodinách. Často vyrobena z pozlaceného stříbra, s počtem ornamentů určujícím formální titul dané dámy.

 

Etiketa

Na diadému je něco, co podněcuje představivost a navozuje romantickou atmosféru prostředí vyšší společnosti. Pravidla nošení tohoto šperku se postupně měnila, ale v minulosti se řídila velmi striktním protokolem.

Nošení tiáry předepisovala více vážnost společenské události než postavení dam, které se jí účastnily – pokud byla tiára vyžadována organizátorem, musely ji nosit všechny dámy bez rozdílu. Takový požadavek býval běžnou součástí pozvánek. Tiáry musely zpravidla nosit dívky, či svobodné ženy a často bývaly i nutností na veřejných místech, jako například na bálech v sálech velkých hotelů.

U panovnic a vysoce postavených dam z královských rodin tiáry nikdy nenahrazovaly oficiálně koruny, které se nosily pouze při formálních diplomatických příležitostech.

Jiný protokol vnímal děděnou tiáru v nevěstině rodině jako symbol, korunující romantický vztah. Diadém pro nevěstu byl nezbytným doplňkem svatebních šatů. Po svatbě se již od novomanželky očekávalo, že bude nosit jen manželovy šperky. Této tradice se při svatbě držela i princezna Diana.

 

Nevěsta s diadémem v rukou

 

Tipy na nošení diadému

Protokol pojednával i o tom, jak korunky správně nosit. Povrch drahokamů měl být v jedné rovině s tváří, aby společně okouzlily každého, kdo jim stál tváří v tvář. Někdy to znamenalo, že tiára byla až v horizontální poloze uprostřed čela. U některých typů korunky, případně při příležitosti retro party, je tento způsob stále možné vyzkoušet i dnes.

Moderní trend je poměrně odlišný, ale nijak dámy neošizuje o možnost obohatit svůj zevnějšek o nádech exkluzivity. Korunka do vlasů se nosí mnohem více vzadu, její konce vycházejí zpoza uší, při pohledu zboku v přibližně 45 stupňové linii.

Diadém ve vlasech může mít na jeho nositelku i pozitivní psychologický dopad – reálně prodlužuje postavu (páteř je více natažená), upravuje držení těla a dodává povznášející pocity.

Důležitými aspekty nošení korunky na hlavě jsou kvalita vlasů a přípravky použité pro tvarování účesu. Vrstva laku a množství sponek dělají vlasy pevnějšími a tvarovatelnějšími pro potřeby podpory váhy diadému. Přípravky dnes nahrazují přirozené mazivo, které se ve vlasech nacházelo v obdobích před šamponem, a i proto je nošení tiár o něco náročnější.

Spodní část diadému obvykle tvoří kovová nosná konstrukce obalená v sametu. Barva tkaniny nesmí kontrastovat s odstínem vlasů. Absolutní katastrofou by bylo, pokud by došlo k reakci i jen malého kousku kovu s přípravkem na vlasy. Mohlo by dojít k poškození šperku, vlasů i pokožky.

Známé diadémy

Snad nejznámější sbírkou korunek pro královny a princezny je britská královská kolekce. Kromě formálních královských korun, nejslavnější z nich byla vyrobena pro královnu Viktorii a obsahuje diamant Koh-i-noor, obsahuje několik neméně pozoruhodných klenotů.

Scroll and Collet Spike tiára patřila původně královně Mary a vysloužila si přezdívku „Granny's tiara“ – tiára babičky. Mary ji dostala jako svatební dar v roce 1911.

The Tear Drop tiára má původ v Rusku a charakterizují ji delikátní visící perly ve tvaru slziček. Zajímavostí je, že perly mohou být vyměněny za smaragdy.

Oblíbenou korunkou královny Matky byla Greville s nezaměnitelnými třemi řadami diamantů, seřazených souměrně v šestiúhelníkových očkách.

Pro svou svatbu v roce 1947 zvolila současná britská královna Alžběta II. tiáru známou jako Fringe. Menší, souměrné a dokonale seřazené, diamantové cípy jí dodávají velmi moderní vzhled i přesto, že se její vznik datuje až do roku 1919. V roce 1973 si tato tiára roli korunky pro nevěstu zopakovala na hlavě princezny Anny.

Skvostný klenot z dílny Cartier proslavila ve svůj svatební den Kate Middleton. Korunka, vyvolávající efekt aureoly, byla zakoupena v roce 1936 Georgem VI. pro královnu Alžbětu I. (Matku). Sestává ze 16 ornamentálních závitků, které zdobí neuvěřitelných více než 1000 diamantů. U dam z rodiny britské koruny je ve zvyku ukázat se ve svatební korunce opět na veřejnosti. Kate tak ještě neučinila, zřejmě proto, že o tento diadém je obrovský zájem mezi vystavovateli a návštěvníky galerií.

Meghan Markle si pro svůj velký den vybrala tiáru ve stylu bandeau, původně patřící královně Mary. Před touto radostnou událostí se The Queen Mary Diamond Bandeau neukázala na veřejnosti na žádné vznešené hlavě dlouhých 65 let. Centrální diamantový ornament diadému je odnímatelný a použitelný i jako brož. Spodní část korunky musela být speciálně obalená do černého sametu, aby splynula s vlasy Meghan.

Ačkoli svatební korunka princezny Diany není součástí královské sbírky, stále si zaslouží pozornost. Spencer tiára byla v její rodině po dlouhá desetiletí a prošla několika proměnami. Svou nynější podobu získala v roce 1930 a od té doby ji s hrdostí nosily všechny nevěsty z rodu Spencerů. Diamanty jsou na stříbrném podkladu mistrně uspořádány do florálních témat.

V našich končinách v poslední době upoutaly pozornost svatební korunky Jasminy Alagič Vrbovské. Byly dvě a nevěsta nosila jednu v sepnutých a druhou v rozpuštěných vlasech.

 

 

 


03.03.2020


Další články